Roční výročí

      Žádné komentáře u textu s názvem Roční výročí

31.10.2019. Datum, kdy jsem přiletěla do Austrálie. Tenhle měsíc, kdy tohle píšu, to je rok a dneska jsem taky požádala o druhý rok Work and Holiday víz. Vyplnit celou žádost trvalo přes dvě hodiny, ale hned, jak jsem jí odeslala, mi obratem přišel e-mail se schválenýma vízama! Pravděpodobně díky covidu žádosti nikdo nekontroluje a automaticky jsou schvalovány. Teda pokud je člověk už v Austrálii. V opačném případě se žádosti naopak nevyřizují, jelikož hranice jsou pořád zavřený. Než se ale vrhnu na plánování dalšího roku v Austrálii, myslím, že by stálo za to se ohlídnout a shrnout rok první.

Práce

Svojí Australskou “kariéru” jsem odstartovala na vinici v Margaret River. Vstávalo se brzo ráno a končilo odpoledne. Pracovalo se od pondělí do pátku. Bylo to fyzicky náročný, ale zase jste byli celej den venku se sluchátkama v uších a hlavně žádnej stres. Kolegové byli taky lidi na work and holiday, takže většinou stejně naladěný lidi, se kterejma máte společný témata k povídání, když zrovna nemáte něco puštěný ve sluchátkách. Plat byl 23.59 AUD za hodinu.

Druhá práce byla v malý kuchyni rodinného vinařství. Menu bylo jednoduchý, takže po pár týdnech s kolegyní jsem byla schopná zůstat v kuchyni sama a zvládnout servis, přípravu i objednávky. Do týhle práce jsem se těšila, všichni byli moc milí, směna nebyla dlouhá a rychle utekla. Jediná nevýhoda byla, že jsem si neměla s kým povídat. V kuchyni jsem byla většinu času sama a číšnice byly starší Australanky. Plat byl oproti vinici o něco vyšší: 26 AUD za hodinu ve všední dny a 31 AUD o víkendu.

V druhý práci jsem byla zase v kuchyni, ale tentokrát s jinou pracovní náplní. Přijímala jsem objednávky a platby, myla nádobí a pomáhala s přípravou. Tady to už bylo víc stresující. Hlavně kuli přímý komunikaci se zákazníkama, ale taky s větší velikostí kuchyně. Kolegy jsem měla ale naštěstí fajn. Hodinová sazba za všední dny byla 26 dolarů, v sobotu něco přes 31, v neděli 36.60 a ještě nějaký extra dolary za delší směny.

V Shark Bay jsem se dostala opět do restaurace, tentokrát jako kitchenhand. Ze všech popsaných prací, byla tahle nejnáročnější. Restaurace byla velká a hodně oblíbená. Některý dny nás bylo v kuchyni i šest a během večera “odvařili” i kolem 200 jídel. Dělala jsem téměř všechno, od přípravy, přes mytí nádobí až k roznášení jídel. Součástí restaurace byl i hotel, takže ráno se ze mě stala pokojská. Plat jsem měla 26.50 ve všední dny, 39.75 v sobotu a 46.37 v neděli.

Bydlení

Než jsem si koupila auto a přestěhovala do Margaret River, bydlela jsem v Perthu přes Airbnb ve vlastím pokoji za 140 AUD za týden.

První dva týdny v Margaret River jsem spala v autě na parkovištích. Jídlo jsem si vařila venku na vařiči, myla se na veřejných záchodech a vstávala v 5:30, aby mě nechytil ranger. Následující 2 měsíce jsem bydlela zadarmo díky house sittingu a po návratu majitelů jsem v domě ještě zůstala několik týdnů ve vlastním studiu za 150 dolarů za týden.

V období, kdy jsem se měla stěhovat na sever Západní Austrálie přišla corona. Naštěstí mě adoptovaly moje kamarádky a já mohla zůstat zaparkovaná na jejich příjezdový cestě a když začlo přituhovat, tak jsem se tak trochu “na černo” přestěhovala k nim domů. Tady jsem to měla ráda a cítila se jako doma. Dvě kočky a super holky – lepší spolubydlící podle mě neexistujou.

V Shark Bay jsem měla neskutečný štěstí – dostala jsem vlastní hotelovej pokoj s koupelnou za 50 dolarů na týden. Sen! To, že bydlíte v podstatě v práci má svý výhody a nevýhody zároveň. Výhodou je, že do práce to máte asi 10 kroků a nevýhodou to, že když jste doma, tak jste první, na koho jde šéfová zaklepat, jestli můžete okamžite pracovat i přes to, že máte mít volno. Druhou nevýhodou je hluk z restaurace/baru, ze kterýho hraje hlasitá hudba až do 1 ráno. Na všechno si ale člověk zvykne.

Volný čas

Díky poloze má v trávení volnýho času Margaret River trochu navrch. Jste v civilizaci, ale zároveň v přírodě. Výletění ve volných dnech je tady fakt easy a když fakt potřebujete, tak v Perthu jste za 3 hodinky. Jsou tu taky krásný pláže a i když je voda studená, tak to pod ní žije a na různých místech se s maskou a šnorchlem dokážete docela vyblbnout. Pro mě byl největší výhrou Dario a jeho tréninky dynamiky v bazénu. Další výhodou, kterou si člověk neuvědomí dokud o to nepřijde jsou nákupy. Teď mám na mysli hlavně potraviny. Za prvý tu člověk má obchoďáky, kde je absolutně všechno a za levno a za druhý farmářský trhy! Jak ty jsem milovala! Každou sobotu tam přijít a nakoupit tu nejčerstvější zeleninu a ovoce! To je prostě sen (pro mě určitě)!

Shark Bay je v tomhle oproti Margs úplně jinde. Jste v podstatě odříznutý od zbytku Austrálie. Do nejbližšího většího města to je 400 km a nic zajímavýho blíž není, takže na výletění mimo Shark Bay můžete zapomenout, pokud nemáte aspoň 3 dny volna. S tím souvisí i nákupy. Ve městě je jeden mini supermarket, kde nic není a to nic stojí 3x víc než v Margs. Nejdřív jsem z toho byla docela rozčarovaná, ale i na tohle si člověk zvykne. Jen se prostě bez určitých věcí musí obejít nebo to objednat online. Výhodou oproti Margs je ale počasí! To byl taky hlavní důvod, proč jsem moje milovaný Margaret River opustila. V Shark Bay máte teplo a sluníčko i v zimě! A to je velká paráda! Zároveň tu je tolik opuštěných míst, že běhat nahatá po pláži se pro mě stalo už samozřejmostí. Shark Bay je v překladu Žraločí Zátoka a zátoka = žádný vlny = ideální podmínky pro plavání. Plavu proto skoro každej den jako o závod.

Lidi

No a to hlavní na závěr. Lidi. Ty totiž podle mě formujou všechno, co kolem sebe vnímáte.

Pro porovnání Margaret River má něco přes 6 tisíc obyvatel, Shark Bay něco přes 900 obyvatel. Od toho se všechno odvíjí. V Margs (i díky vinicím) je mnohem víc backpackerů, V Shark Bay skoro žádný. Lifestyle lidí se taky hodně liší. Jak asi tráví čas lidi v surfařským městečku, a jak lidi v malý zapadlý vesnici si umíte představit sami. Ve finále ale stejně k sobě přitáhnete lidi, který k vám svým způsobem patří. Můj jedinej problém je, že mi trvá zhruba dva měsíce než se rozkoukám a lidi blíž poznám. Proto ráda na místech zůstávám déle než abych si je jen tak v rychlosti objela.
V Margs jsem měla štěstí na super český holky a na lidi co se motali kolem freedivingu. V Shark Bay jsem to měla trochu složitější. Žádný backpackeři, žádný freediveři. Hodně party. Nakonec jsem si ale utřídila to, s kým se chci bavit a trávit volnej čas a teď už můžu říct, že právě díky těmhle lidem si mě nakonec Shark Bay taky získalo.

A co dál?

Tenhle odstavec o plánování neberte zas tak vážně. Víte jak to s plánováním bývá, žejo?! Něco si naplánujete a pak přijde corona…to už známe moc dobře. Ale tak zhruba pro představu.

Za pár týdnů mě čekaj boží prázdniny. Týden na Cocos Keeling Islands a týden na Christmas Island. Na ten se těším obzvlášť. Nejen kuli krabíkům ( v období, kdy tam budu migruje asi triliarda červených krabů), ale hlavně si zas zatrénuju ponory! A to s Australským rekordmanem Davidem Mulheronem! YES! A víte co dalšího je super? Že díky coroně na tyhle ostrovy nikdo nesmí, kromě lidí ze Západní Austrálie!

Po příletu pojedu pozdravit všechny v Margaret River, no a pak těžko říct, kam nakonec zamířím. Ale tentokrát bych už ráda zakotvila v mým vysněným Exmouth a začla konečně pořádně potápět!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *