Půl roku v Austrálii

První tři měsíce byly spíš o zabydlování a rozkoukávání se. Následující tři měsíce byly o něco akčnější. Hodně práce, ale zároveň hodně srandy. Sranda nás ale všechny brzo přešla.

Práce č.2

Připomenu, že práci na vinici jsem zabalila a začla jsem vařit fajnový jídla ve vinařství. Během Vánoc se mi hodiny navýšily a měla jsem i ke 40ti hodinám týdně. Postupně se to ale uklidnilo a já pracovala kolem 30ti hodin. Vzhledem k platu mi to stačilo a užívala si 3 dny volna. Jednou na mě ale vyskočil inzerát o práci v kuchyni v klubu pro místňáky. Časově to krásně vycházelo. Mezi oběma pracema jsem měla skoro dvě hodiny volno, dva celý dny volna mi zůstaly a třetí den volna jsem začínala pracovat až večer.

Práce to měla být v kuchyni, ale na starost jsem měla objednávky a kasu. Lidi a peníze. Pro mě smrtelná kombinace. První dny jsem fakt trpěla. S lidma obecně nerada komunikuju, a v případě postarších lokálů, který na mě mluvili svojí australskou angličtinou to bylo peklo. Jak už je u mě zvykem, po každý směně jsem si říkala, že tomu dám pár dní a pak dám výpověď. Samozřejmě jsem si zvykla a výpoveď nedala. Naopak jsem to tam začla mít ráda. Fajn kolegové a na konci každý směny pivko.

Road-trip!

20. února. Moje narozeniny a letos zároveň i den, kdy za mnou přiletěla jedna z mých nejlepších kámošek! Boží! Na tenhle den jsem se mega těšila! A vyšel krásně. Janča přijela do Margaret River po poledni. Po práci jsem doslova skočila do auta a řítila se jí vyzvednout. Ještě před prací jsem se stavila v místní čokoládovně pro dorty a v řeznictví pro místní vyhlášený wagyu hovězí na burgery. Ve vinařství, kde pracuju, jsem koupila bublinkový víno. Počasí ten den bylo parádní. Hned po tom, co jsem Janu vyzvedla, jsme vyrazily na pláž, kde jsme se naložily s vínem do vody a povyprávěly si o všem, co se za posledních 8 měsíců, co jsme se neviděly, stalo.

Následující týden jsem ještě chodila do práce, ale pak nastala chvíle, na kterou jsme se tolik těšily! Vyrazily jsme na malinkej road-trip. Jely jsme na jih. Cíl byla pláž Lucky Bay, která jse známá nejen tím, že je fakt krásná, ale hlavně, že jsou na ní klokani!

Na výletík jsme měly deset dní, během kterých jsme ujely 2500 km. Já spala v autě, Janča ve stanu (koupily jsme ten nejlevnější a vydržel!), vařily jsme si na vařiči a každej večer vypily flašku vína 😀 Asi nebudu popisovat jednotlivý dny, co jsme dělaly, a kde jsme byly, ale ve zkratce řeknu, že Austrálie je fakt nádherná! Koukněte dole na fotky. Už jsem říkala, že to tu miluju? 😀

Korona

S Janou jsem se se slzama rozloučila a vrátila se do reality, která byla o něco horší, než když jsme odjížděly. Začlo to v Evropě. Ten samej den, co Jana přistála v Praze, Česká republika zavřela hranice. V Austrálii se ještě pořádně nic nedělo. Stále jsem byla přesvědčná, že tohle je můj poslední měsíc v Margaret River a potom už budu na Bali, kde jsem se měla sejít s Pavlem a zúčastnit se legendární freedivingový akce Deep Week.

O týden později to začlo vřít i tady v Austrálii. Lidi začli panikařit, obchody byly z poloviny vyprodaný a začlo se s prvními opatřeními. Přesně v tuhle dobu dorazil do Margaret River Marek alias Záchranář na cestách, který je na cestě po Austrálii na skútru. S Markem jsme v kontaktu už asi rok a na tohle setkání jsem se těšila. Konečně jsem tu měla freedivingovýho parťáka i když jen na 3 dny.

S Markem – záchranářem na cestách

Pak už to šlo všechno rychle. Postupně jsme začli přicházet o práci a jelikož nám zavřeli i bazén, tak i o tréninky. Když už jsme začli tušit, že se tohle stane, chodili jsme s Dariem trénovat obden. Poslední trénink jsem se konečně po 50ti metrech no fins i otočila! Ještě ten den bazén uzavřeli.

Už je to víc jak měsíc, co jsme bez práce, máme zavřený hranice – mezinárodní, vnitrostátní i uvnitř regionu. Na Bali očividně nejsem a i plán přestěhovat se na sever Západní Austrálie (hlavně kuli lepšímu počasí) padnul. Nemít práci je docela blbý, ale nebudu lhát – zas taková tragédie to není. Vytvořila jsem si denní program z cvičení, běhání, vaření, jezení, plavání/šnorchlování, poslouchání podcastů, koukání na vzdělávací videa a filmy, dechový cvičení a pití vína 😀 Určitě jsou na světě horší místa, kde by člověk mohl uvíznout.

Co bude až nebude rap korona?

Tahle situace mě zase přesvědčila, že lepší je mít málo – čim míň toho máte, o to míň se bojíte, že můžete o něco přijít. A taky, že plánovat je sice hezký, ale stejně se vaše plány pravděpodobně změní. Já ale plánuju ráda, takže momentálně mám v plánu přečkat v Margaret River do června, kdy se má začít prostříhávat víno. Tak jsem zvědavá jestli to vyjde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *