Tropický ostrovy na divoko

S příchodem covidový pandemie bylo jasný, že se ani letos na Vánoce do Česka nepodívám. Australský hranice jsou zavřený, jak ty vnější, tak i ty vnitrostátní. Můj pohyb je omezenej na Západní Austráli. Sice jsem v ostatních státech ještě nebyla, ale podle mě je tenhle stát stejně nejlepší. A jako bonus k němu patří Vánoční ostrov a Kokosové ostrovy. Tyhle ostrovy jsou blíž k Indonésii než k Austrálii a právě díky covidu sem můžou jenom lidi ze Západní Austrálie. A tak místo letenky do zimní Evropy kupuju letenky do ráje. Vyplním několik dokumentů o tom, že nemám covid, sbalím krosnu, rozloučím se s lidma v Shark Bay a šlápnu na plyn směr letiště v Perthu. Teda nerozloučím se se všema. Jeden člen tý naší “žraločí” bandy se ke mě přidá.

Cestou do Perthu

Christmas Island

Ačkoliv se ostrovy nacházejí v podstatě u Jihovýchodní Asie, je to pořád Austrálie. Důkazem toho jsou ceny, který jsou víc než Australský. Ubytování proto nepřichází v úvahu. Místo resortu máme hamaky, místo půjčenýho auta máme nohy a místo sprchy máme oceán. Ceny za jídlo tu jsou stejný jako v Shark Bay, tedy dražší než například v Perthu, ale pro nás už normální. Naopak alkohol tu je nejlevnější z celý Austrálie, jelikož je ostrov v tzv. duty free zóně. 

V životě jsem neviděla tolik druhů krabů jako tady

Jestli jste někdy o Vánočním ostrově slyšeli, tak to pravděpodobně bude na díky nějakýmu dokumentu, kde  byly záběry na triliardu červených krabů valících se (nejen) po silnicích. Tohle se tu děje jen pár dní v roce a přesně na tyhle dny jsem tenhle výlet naplánovala. Hrozně ráda bych tenhle zážitek popsala tak, abyste to mohli aspoň trochu prožít, tak jako my, ale takovej psací talent bohužel nemám. Ale zkuste si představit tisíce červených krabů všude. Na zemi, na zdech domů, na pláži, na zídkách, na silnici, na veřejných záchodech i ve sprchách.

Zpátky po vodou

Druhá věc, na kterou jsem se sem těšila je freediving! Usadil se tu totiž jeden z nejlepších Australských freediverů, aby tu mohl trénovat. Z celý Austrálie je tohle místo jediný ideální na trénink. Ze břehu stačí plavat několik metrů přes korálový zahrady až k podvodnímu sešupu do 200-metrový hloubky. Zároveň tu nejsou proudy, viditelnost je 40m+ a teplota vody tu je celoročně kolem 28 stupňů. Hned na druhej den jsem si domluvila trénink. Samozřejmě jsem z něho byla nervózní, na laně jsem nebyla víc jak rok a k tomu nejsem ani moc odpočatá. Naše první noc v hamakách nedopadla úplně tak, jak jsem si jí představovala. V noci jsme několikrát zmokli a taky jsem poprvý viděla kokosový kraby (a málem jsem se podělala strachy). Tenhle miláček dorůstá obřích rozměrů, váží kolem 4kg, je aktivní v noci a je moc zvědavej, zvlášť když cítí jídlo. Potápění nakonec dopadlo nad moje očekávání. 20 metrů jak nic, ale pod 20-21 mi už nevyrovnává, tak jak bych potřebovala. Jsem ale naprosto klidná, pod vodou se cítím skvěle, nikam nespěchám a užívám si to. Poprvý jsem si i pořádně potrénovala FIM, kde se přitahujete lana bez použití nohou. Podle Davida mám techniku dobrou, “stačí” zapracovat na vyrovnávání tlaku a budu dobrá. Klasika…ty uši! Ale už vím, že prostě potřebuju pravidelně trénovat a všechno bude. Na Maltě jsem na konci taky už potápěla s přehledem kolem 25-30m. Jednou se prostě usadím někde, kde budu moct trénovat pravidelně. Teď ale ještě ne, ještě nepřišel správný čas, ale cítím, že jsem na správný cestě.

Vítejte v jungli

Další dny prozkouváváme druhou stranu ostrova. Bez auta to ale není úplně tak snadný. I když nám místní říkali, že v tuhle chvíli je sezóna v plným proudu a nikdy tu neměli tolik turistů, nám přijde ostrov uplně mrtvej. Lidi skoro žádný, auta jakbysmet. Na pár ale máme štěstí, a po nějaký době se nakonec dostanem vždycky tam, kam potřebujem. Před setměním si najdem místo, kde to zakempíme, natáhnem hamaky a jdem vyhlížet západ slunce. Každou noc spíme na jiným místě a každej den je jinej. Uklízíme pláž plnou odpadků, sprchujeme se ve vodopádu, spíme v jungli v hrozným slejváku s desítkama kokosových krabů, který jsem co dvě hodiny musela odhánět tyčí, jdeme po silnici několik hodin, protože několik hodin nepotkáme žádný auto, sháníme vodu, jíme oříšky a sušený hovězí a pijeme rum. Díky vysokým teplotám, vysoký vlhkosti a častým dešťům máme všechny naše věci vlhký a smradlavý. I my smrdíme a jsme špinavý, vždycky když nám zastavilo auto, bála jsem se, abych ho neušpinila, ale byli jsme neskutečně šťastný. Všichni lidi, který jsme potkali, tak nechápali a nakonec nás celej ostrov znal. Nezapomenutelnej týden!

I v ráji jsou plasty

Cocos (Keeling) Islands

Ráj. Stručně řečeno. Palmy, bílej písek a průzračná voda. Po celkem náročným putováním po Vánočním ostrove byla tohle zasloužená dovolená! A jako dovolenou jsme to taky pojali. Moc jsme toho nedělali, v podstatě jsme jenom šnorchlovali, prozkoumávali okolí a večer na pláži u ohně pili rum. Kokosové ostrovy jsou souostroví tvořené ze dvou atolů a 27 korálových ostrovů. My prozkoumali 3 z nich. Hlavní ostrov – West Island je hlavně pro turisty, najdete tu pár restaurací, infocentrum, supermarket a ubytování. Ceny tu jsou vyšší než na Vánočních ostrovech. Druhý ostrov – Home Island, na který se dostanete trajektem, je domovem pro místní obyvatelstvo, je celý muslimský a nekoupíte na něm alkohol (!!! 😀 ). Odtud se také trajektem můžete dostat na sousední Direction Island a stejným trajektem se odpoledne můžete vrátit. A nebo můžete udělat to, co my. Zůstat na tomhle božským ostrově úplně sami a vrátit se trajektem, který se sem vrací za 3 dny.

Snídaně, oběd, večeře 😀

Takhle vypadá ráj

Ten pocit, když se všichni lidi nalodí na trajekt a odplujou! Od teď jsme na ostrově sami! Úplně sami! Euforie! Svlíknu se do naha a jásám, že tenhle ostrov je teď náš. Během pár minut ho prozkoumáme. Je maličkej, ale krásnej, je tu několik piknikových stolů pod přístřeškem, na kterej napneme hamaky. Vedle přístřešku je ohniště a na palmě zavěšená houpačka. V mělký vodě se prohání žralůčci. Aby tý radosti nebylo málo, tak ještě najdeme flašku rumu! Tyvole my jsme jak piráti, fakt! Smějeme se, hodně se smějeme, je to jak bejt na nějaký droze, je to jako sen.
Ráno se probudím za východu slunce, popadnu šnorchl a masku a běžím na cíp ostrova, kterýmu se říká RIP. Podle názvu lze odvodit o co se jedná. Šnorchlovačka v celkem silným proudu. Vypadá to docela divoce, ale jenom do tý doby než ponořím hlavu pod vodu. Nádhera! Bez absolutní námahy si to driftuju mezi korálema a rybama. Z jednoho místa se vynoří 3 žraloci. Vypadaj děsivě, asi proto že jsou celkem velký, největší jaký jsem zatim viděla. Nepřátelsky si mě prohlídli, ale to bylo všechno. Vykouknu z vody a vidím, že jsem pěkně daleko od břehu, proud mě pořád táhne dál a já nemám ploutve. Srdce mi začne tlouct o něco rychleji. Naštěstí ale skoro denně plavu a trofnu si říct, že jako plavec jsem docela namáklá. Zaberu a z proudu se dostanu. Beru to jako ranní rozcvičku. Doplavu na břeh a běžím pro ploutve. Jdu si to dát ještě jednou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *