Oslavy sklizně rýže

      Žádné komentáře u textu s názvem Oslavy sklizně rýže

Na cestování je skvělý, že se spřátelíte s lidma z celýho světa, který vás ve svý rodný zemi rádi uvidí. A přesně takhle jsem byla na Zélandu pozvaná od mojí kolegyně Janet k ní domů – na Borneo. Na Vánočním večírku mi pouštěla videa z jejich oslav sklizně rýže, oficiálně Gawai Dayak. Video zachycovalo její přiopilé členy rodiny, jak hrají na zvláštní nástroj a tancují v tradičním kroji – vzorovaná sukně a čelenka z dlouhých ptačích brk (na první pohled spíš připomínající čelenky náčelníků severo-amerických Indiánů). Celá rodina se prý sejde v “long house”, lejou do sebe pivo s místní rýžovou pálenkou, tancujou a jedí několik dní. Pijou dokud nepadnou a další den pokračujou. To mi něco připomíná a líbí se mi to!

Měla jsem v sobě už pár panáků tequily, takže moje nadšení z vyprávení o jiné (a přitom tak podobné 😀 ) kultuře bylo o to silnější. V jasných barvách jsem se viděla mezi nima, a tak mě Janet pozvala na oslavy sklizně rýže, které měly začít na konci května, čili až za 5 měsíců.

Tak se tu mějte a já zas letím

Následující měsíce přeskočím, jen zmíním, že jsem přiletěla po roce a půl navštívit rodinu a kamarády v Česku, a na konci května jsem se zas se všema rozloučila a vyrazila směr Borneo, kde jsem měla sraz s Janet. Cíl byl jasnej – Gawai Dayak a pak Austrálie na roční work and holiday.

The Gawai Dayak Festival
Zdroj: https://www.tripsavvy.com/gawai-dayak-festival-in-sarawak-1629245

Let mám koupenej s Oman Air. Praha – Mnichov – Muskat – Kuala Lumpur a pak s Air Asia na Borneo. Po příjezdu na letiště v Praze mě ale čeká překvápko – zrušenej let do Mnichova. Přede mnou ve frontě je pár rozčílených cestujících, co se se zvýšeným hlasem doprošují vysvětlení a i přes nabídnutí nového letu nejsou spokojení. Já takhle vyvádět nebudu, o nic nejde, tak poletim jinudy, aspoň to bude zajímavější. Přijde na mě řada, podávám pas a sranda začíná. Zrušený let je operovaný Lufthansou, celou situaci tedy řeším s jejich pracovníky. Poskládají mi novou letenku přes Vídeň a Bangkok. Super, v Bangkoku to znám, nebudu nikde bloudit. Něco ale není v pořádku, letenka nejde přebookovat, slečna volá k počítači kolegu a radí se. Radí se dlouho, prý je moje původní letenka zablokovaná společností Oman Air a musím tam zavolat a poprosit je o odblokování. OK. Chvíli trvá než najdu číslo do Ománu, ale už volám. Další chvíle než se tam dovolám. Pokouším se vysvětlit situaci, pracovníci Lufthansa mi radí, co přesně mám říct. Omán mi odpovídá, že mi na letišti mají ověřit kreditku a odblokuje se to. Ukončuju hovor a zprávu tlumočím Lufthanse. “To je blbost,” říkají. Mezitím jedné pracovnici skončila šichta, tak to balí a předává mě kolegyni vedle. Vysvětluju jí celou situaci a opět nikdo neví co má dělat. Všichni cestující už odletěli, zbyla jsem jen já. Volají tedy vedoucímu, aby přišel na pomoc. Prý tam zavolá, mám si zatím sednout a počkat. Jdu si teda sednout a píšu kamarádkám, že jsem ještě v Praze, ale pořád jsem klidná a pozitivně naladěná, přece se nemůže stát, abych neodletěla, ne?!

O pár hodin později

Po delší době se vedoucí vrátí a sděluje mi, že potřebují fotku mojí kreditky z obou stran a zaslat do Ománu. Vyfotím si teda kreditku a pošlu na ománský e-mail. Uplyne několik minut a nic se neděje. Volám teda opět do Ománu, abych se optala, zda jim to přišlo. Odpověď mě trochu zaskočila – odpovědnému oddělení už skončila šichta a všichni šli domů. Jako vážně?! Někdo to přece musí řešit! Po několika minutovém dohadování mi paní sdělila, že jim nic nepřišlo. Zkouším teda zvolit jiný e-mail. Zase nic. Telefon přebírá vedoucí Lufthansa a rázně začne situaci řešit. Dostáváme další možné e-maily, kam dokumenty zaslat. Posílám maily jak o život, zkouším různé kombinace příjemců i všechny moje e-mailové adresy a nic. Z potu na čele vedoucího mi začíá docházet, že možná neodletím. Už jsem na letišti 4 hodiny.

Sorry jako

A taky že jo! Všechna snaha byla bezúspěšná, vedoucí se se mnou loučí, že mu to je líto, a že mám zkusit sama další den kontaktovat opět Oman Air a dohodnout se s nima. Oni s tím prý nic neudělají, letenka je zablokovaná na jejich straně a přes to vlak (teda letadlo) nejede.

Je půlnoc, prší, jsem unavená, hladová a zklamaná. Jedu busem zpátky. Zaklepu babičce na okno, aby mi otevřela, je na ní vidět, že je šťastná, že jsem neodletěla. Mě moje dobrá nálada ale opustila. Zkouším psát e-maily ještě tu noc, ráno brzo vstávám a hned volám na Oman Air. Bezúspěšně. Nikdo se mnou nekomunikuje. Letenka je v hajzlu. Peníze jsou v hajzlu. Můj plán je v hajzlu. Na Gawai Dayak to už nestihnu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *