House sitting

      Žádné komentáře u textu s názvem House sitting

Jeden z bodů, kterej mi utkvěl v hlavě, z přednášky Petra Nováka o travel hackingu, byl house sitting. Trvalo ale docela dlouho než jsem se k němu dostala. Jak ho ale člověk jednou zkusí, už ho vyhledává každou chvíli. Na bydlení zadarmo si zvykne celkem rychle 🙂

Naše první kočka

Zaplatit poplatek, vyplnit profil, nahrát fotky a napsat zprávu. Není to moc složitý, je to spíš o štěstí. Že ti zrovna vyjde termín, lokace a majitel tě vybere. Svěří ti celej svůj dům a většinou i svýho mazlíčka. Na Zélandu jsme tohle štěstí měli. Já a můj tehdejší přítel. V té době jsem hledala práci (celkem marně), takže neplatit za nájem fakt bodlo.

Přebrali jsme starší dům s pěkně vypasenou kočkou. Dům byl s krásným výhledem na moře a kočka miláček. Měsíc a půl jsme si v domě hezky hospodařili, o kočku jsme se hezky starali. Nic složitýho. Kočku nakrmit, na noc zamknout doma, pomazlit, občas vyčesat. Všechno bylo super. S kočkou jsem se po měsíci a půl loučila se slzou v oku. Po pár dnech nám ale přišel od majitelky mail, že jsme jí ukradli dvě čajové lžičky, jednu vidličku, má poškrábanou pánev a jako bonus má zničenej sporák. Všechno chce samozřejmě uhradit nebo koupit nové. Zaslala nám značku lžiček, vidličky i pánve, že chce naprosto stejné. OK. Přece se nebudeme hádat o lžičce, koupíme novou (společně s vidličkou a pánví), i když jsme jí samozřejmě neukradli. Kdo by proboha kradl čajovou lžičku (a kdo si proboha počítá příbory)?! Ale sporák?! To nemůže myslet vážně! Odpovídám milé paní majitelce, že se přijedeme na údajně zničený sporák podívat. Ale hádejte co? Sporák už vyhodila a má novej, prostě mi navalte prachy a nevymejšlejte si.

Asi nemusím zdůrazňovat, že setkání s majitelkou a oznámení jí, že jí nic nezaplatíme nebylo zrovna příjemný a jsem fakt ráda, že na tuhle situaci jsem nebyla sama.

Stoletý psík, který vylezl z okna a zmizel

První house sitting nedopadnul vesele, ale ještě než skončil, našli jsme si navazující. Tentokrát jsme se nastěhovali do luxusního domečku s bílou kočkou a bílým psíkem, který díky svému vysokému věku neslyšel a ani pořádně neviděl. Do týhle chvíle jsem si myslela, že miluju psy. Když ale máte na starost psa, kterej neposlouchá, neumí chodit na vodítku, štěká jak pominutej a je prostě retard, tak zjistíte, že to s tou psí láskou neni zas tak úplně žhavý.

Majitelka byla ale fajn ženská a po návratu nám nabídla druhý hlídání v době, kdy pojede na druhou dovolenou. Na druhej house sitting jsem už byla ale sama v docela těžkým období, kdy mi společnost i toho psího hovádka přišla vhod. Při loučení mi majitelka dala kontakt na jejího přítele v Queenstownu na Jižním ostrově Nového Zélandu, kde jsme s kamarádkou, která za mnou přiletěla, několik nocí mohly přespat.

Náhoda a štěstí

Jak už jsem psala, na bydlení zadarmo si člověk lehce zvykne, a tak hned po příletu do Austrálie jsem si založila účet na místním house sitterským portálu. Tentokrát jsem ho ale nepotřebovala. Na další house sitting jsem narazila náhodou na české facebookové skupině. Česká rodinka odlítala na dva měsíce do ČR a potřebovala pohlídat dům, ale hlavně starat se o přilehlé studio, které pronajímali přes Airbnb. Žádná starost o zvířata, jen úklid studia a být při ruce, kdyby hosté něco potřebovali. To byl můj zatím poslední a taky nejlepší house sitting.

Nic není zadarmo

Nebudu lhát, je to super, ale né vždycky to musí bejt super. Viz moje první zkušenost. Určitě je důležitý si uvědomit rizika a nepříjemný situace, který můžou nastat. Né vždycky budete moct být přes den pryč. Většinou budete muset být každý večer doma. Zvíře je prostě zvíře a může se stát cokoli a vůbec to nemusí být vaše vina. Majitelé můžou být … doplň dle sebe.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *